Pan Alzheimer a spodní prádlo
Dopoledne jsem strávila v jeho kanceláři. Po několika kávách a malé snídani už to bylo lepší, ale pořád jsem se nějak necítila úplně ve své kůži. Nemohla jsem přijít na to proč, ale – popravdě – ani jsem si tím hlavu moc nelámala. Snažila jsem se maximálně využít čas na internetu, vyřizovala maily, opravovala chyby v jedné publikaci, a moc nevnímala, co se kolem mě děje. Když jsem vstala od stolu a vydala se na tu důležitou schůzku, můj pocit nejistoty se změnil na tělesnou nepohodu, ale moje hlava si prostě jela po své koleji a stále jí nic nedocházelo.
Schůzka dopadla dobře, až na to, že se na mě můj muž několikrát velmi znepokojeně podíval, a když jsme odcházeli, ve výtahu se mě zeptal: „Není ti něco?“ Nebylo. Alespoň jsem myslela, že ne.
Odpoledne uteklo rychleji, než jsem čekala a my jsme vyrazili na cestu domů. Nepohoda se dále vyvíjela směrem k nevysvětlitelnému fyzickému nepohodlí, ale ten divný pocit se už stal standardem dnešního dne a já se s ním smířila. To se obvykle nevyplácí. Když se necítím dobře, může to být proto, že se mi osud snaží něco sdělit. Já se ovšem ráda takovým sdělením vyhýbám, a tak si prostě zvyknu na to, že se necítím dobře, však ono to zase přejde… Osud ale v takových chvílích obvykle nelení a zvolí jinou, důraznější, formu vzkazu. Tentokrát mu to vyšlo.
Vraceli jsme se docela pozdě a tak jsme se zastavili v pizzerii na večeři. Když jsme vcházeli dovnitř, útulná hospůdka zela prázdnotou, a číšník tam byl jen pro nás. Ale než jsme si vybrali, ochutnali vínko, snědli předkrm a zakrojili do pizzy, místnost se zaplnila. Slušný Francouz prostě na večeři před devátou nechodí.
Až po chvíli jsme si v tom návalu všimli, že u sousedního stolu sedí čtveřice značně rozveselených mužů, a jejich hlasy, čím dál zvučnější, postupně přitahovaly pozornost dalších a dalších hostů. Jeden z nich na mě několikrát spiklenecky zamrkal (což můj muž naštěstí neviděl), a já se stejně spiklenecky tvářila, že to nevidím. Ale nevšímat si jich prostě nešlo. Jejich hovor a smích se postupně změnil v řev a já jsem po dalším zdánlivě nenápadném natočení hlavy zjistila, že jeden z nich stojí na židli a rozepíná si za mohutného povzbuzování celé hospody opasek. Můj spiklenecký přítel na mě už zcela nepokrytě mával, ať se dívám, abych o nic nepřišla.
Co následovalo, bych si nevymyslela ani ve chvílích nejbujnějšího vzepětí mé fantazie. Muž si skutečně stáhl kalhoty – a pod nimi měl jasně růžové nohavičkové slipy s Mikymausem uprostřed nejexponovanější přední části. Pizzerií se rozlehl mohutný potlesk a hrdý nositel té růžové hrůzy si vychutnával svých pět minut slávy. Pak si klidně natáhl a zapnul kalhoty, a přesně v okamžiku, kdy z kuchyně vyběhl kuchař s válečkem na těsto v ruce, elegantně seskočil ze židle a usedl na ni.
Smáli jsme se, až jsme padali ze židlí. A jak se tak natřásám tím hurónským smíchem, uvědomila jsem si, co mě celý den tak obtěžovalo. Až ve chvíli uvolnění moje tělo dokázalo přesně vyhmátnout ten pocit, který mě pronásledoval celý den – pocit nepatřičné svobody v oblasti mého hrudníku. Jak jsem se ráno v tom fofru oblíkala, tak jsem to nějak přehlédla, prostě – zapomněla jsem si vzít podprsenku. Pane Alzheimere, vítejte.
Hlavou mi bleskově proletěl celý den, počínaje panickým záchvatem strachu, jestli jsem náhodou nezapomněla ještě na nějakou další důležitou součást mé garderoby. Úkosem jsem přejela samu sebe od hlavy k patě (což není tak snadné, když sedíte vmáčknutá v koutku restaurace, před sebou miniaturní stolek s ohromnou pizzou, čtyřmi skleničkami, lahví vody, karafy vína a nevyhnutelnou hořící svíčkou). Alespoň na povrchu se zdálo být vše v pořádku.
S poněkud klidnějším svědomím jsem se myšlenkami vrátila ke své nedojezené pizze a stále ještě rozesmátým hostům pizzerie. Ještěže se nemám ve zvyku se sázet, jako ten borec u sousedního stolu, napadlo mě. A hned v zápětí přišla další úlevná myšlenka – ještě že pan Alzheimer navštívil mě, a ne jeho. Byla by opravdu škoda přijít o ten pohled na ty růžové slipy.
Jana Hajduchová
Měla to spočítaný
Seděli jsme jednoho letního podvečera na zahradě a vychutnávali si klid a pohodu, vylepšenou douškem bílého vína, když se z nedalekého křoví vynořil Barabáš. Už podle prvního tónu jeho zamňouknutí jsme poznali, že má plnou pusu. A taky že ano. Nesl si pěknou, středně velkou myš, tak akorát do kocouří tlamky.
Jana Hajduchová
Mraky nad Savojskem
Orchidejová sezóna už začala - před pár dny jsme se ještě klepali v zimních bundách a dnes už kvete nejméně pět druhů. Ale díky kytkám jsem málem prošvihla něco jiného. Někdy stačí málo - jen včas zvednout hlavu a podívat se nahoru.
Jana Hajduchová
Hledá se Kenny Druhý
Znáte tu větu... Zabili Kennyho, parchanti! Zazní téměř v každém dílu nesmrtelného seriálu South Park. V následujícím díle ale Kenny vždy vstane z mrtvých a dál nesrozumitelně huhňá ze své kapuce.
Jana Hajduchová
Jak nás Telecom ztratil a zase našel
Před nějakou dobou proběhly tiskem informace o tom, že mezi zaměstnanci francouzského Telecomu je nepřiměřeně vysoké procento sebevražd. Telecom sice tuto informaci srdnatě popíral, my už ale víme, že jeho zaměstnanci důvod k tomu, aby si občas dobrovolně zvolili smrt, rozhodně mají. Zdůrazňuji, že tento text se celý, od začátku až do konce, zakládá na pravdě. Nic jsem nepřidala ani neubrala. Nebylo to zapotřebí.
Jana Hajduchová
Čeho se to bojíte, pane prezidente?
Nerada si dělám na cokoli názor, aniž bych to mohla vidět. A často si ho dlouho tříbím, podle informací, které mám k dispozici. Kauzu kůrovec na Šumavě sleduji prakticky od jejího začátku, a už dávno vím, že otázka nestojí kácet nebo nekácet, ale kde, jak a kdy kácet a kde naopak nekácet.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Kurátor: Ruská agrese mění pohled na umění socialismu, ničit by se ale nemělo
Vedení Prahy řeší budoucnost nápisu „Moskva-Praha“ ve stanici metra Anděl. Ten je podle petice na...
Konec vechtrů v Čechách. Poslední závory na kliku brzy obslouží počítač
Premium Závorář. Kdysi nejčastější profese na železnici je dnes doslova na vymření. Zbývají na posledních...
Oslavili nejdéle trvající manželství v Německu, dohromady jim je 200 let
Manželský pár ze západního Německa oslavil 80. výročí svatby. Stal se tak nejdéle sezdaným párem v...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1895x
V diskuzích se vyskytuji s nickem Jana_61.